Watzmann 2010

18.01.2010 20:27

A zase přišla jedna rychlovka. Tak si takhle v pátek ráno 15.tého sedím v kanceláři a prožívám svůj běžný pracovní frmol a v tom si uvědomím, že už jsem nějakou tu dobu nikde nebyl. Vzhledem k brutálnímu pracovnímu náporu v prvních 14 dnech tohoto roku, kde nebyl čas na žádnou soukromou akcičku se uchyluji k rychlému rozhodnutí vyrazit někam mimo tento shon. Vzpomenu si na Paťase a jeho dva nepovedené výstupy na vrcholy Watzmannu. Mrknu na net a zjišťuji počasí. Sobota - slunečno po celý den, v neděli občasné sněžení. Zvedám telefon a volám Paťasovi. Hovor - já .... čau co děláš o víkendu? on .... ještě nevím co máš v plánu ty? já .... Watzmann! on .... teď v zimě? já .... mám novej spacák, potřebuju ho testnout a hlavně vyvětrat hlavu. on .... to jako ještě dnes odjezd? já .... jasně, jen to chce rychle sehnat sněžnice. on .... v HUDY. já .... jdu pro ně. on .... tak kolem 6tý můžu vyrazit. já .... ideální čas. Domluveno! :-)

A tak kolem 6té večerní vyrážíme vstříc osudu. Na místo parkování v Ramsau bei Berchtesgaden dorážíme kolem 00:15h ráno. Nebe jasné, teplota -3°C, sněhu tak kolem 30cm. Dáme dojezdové pivko, nastavujeme budík na brutální 5:00h ranní a uleháme na korbě do spacáků. Budík zvoní přesně a my přemýšlíme jak se přemluvit a vylézt ven ze spacáku. Po 30 min. se nakonec nějak hecnem a vylézáme ven do pohodových -7°C. Dáváme teplý čaj, nějakou tu tyčinku, balíme spacáky a zbytek výstroje. Nakonec po 6té ranní vyrážíme nahoru do hor. To, že jsme už značně promrzlí zatím neřešíme a doufáme, že se cestou zahřejeme. Přeci jenom vycházíme z 700 m a náš cíl je v 2 651 m Hocheck. Vzhledem ke tmě a našemu organismu, který ještě spí nám cesta nahoru ubíhá velmi rychle. Cesta je ke všemu vyšlapaná od ski alpinistů a tak alespoň víme, kudy přesně jít. S přibývajícími metry přibývá i sněhu a je tedy nutné nasadit sněžnice. Drobné zpomalení nastane až kousek pod Watzmann hausem, kde je již první lanový úsek na Hocheck totálně pod sněhem. Volíme tedy druhou cestu přes Watzmann - haus, kde je lano ještě nad sněhem. Na Watzmann haus dorážíme něco po 10té hodině. Tam dáváme pauzu a svačíme, zároveň táké uděláme rozhodnutí, že oběd a Paťasem nesené párky si dáme až na Hochecku. Vždyť jsme výstup z původně letních 4:45 min zmákli na sněhu za 3:30 min a usuzujeme tedy, že nás nic nemůže zastavit. Omyl! Z Watzmann hausu již stoupáme po neprošláplé sněžné stěně. Vzhledem k 60l báglům co neseme na zádech se i se sněžnicemi na nohou propadáme v křehkém sněhu až po kolena. Ubývá sil a přibývající čas nám bere i naději oběda v rozumnou hodinu. V polovině výstupu nakonec měníme sněžnice za mačky a vyrážíme dál. V ten moment se za námi najednou z čista jasna objevuje jakýsi německý Míra, který nás neuvěřitelnou rychlostí předbíhá. Pravda jest, že oproti nám jde nalehko, ale pořád v kuse a bez zastávky pokračuje nahoru jako by šel někde dole u jezera po rovině na procházku. Nechápeme kde tihle ti nadlidi berou sílu. My v ten moment děláme tak maximálně 5kroků z nichž se tak 1-2krát propadneme po pás do sněhu a musíme tak neustále odpočívat. I tak to nevzdáváváme a postupujeme dál k vrcholu. Míjíme první sněhem zapadaná lana a pokračujeme dál ve stopách německého nadčlověka. V jeden moment kdy se propadnu více jak po pás a sníh podemnou začne ujíždět dolů si uvědomím příkrost této stěny. Vzhledem k situaci, kdy lano je pod sněhem a nelze ho vytrhnout, vhodný kus skály na nouzové jištění nikde, vzhledem ke křehkosti sněhu nelze použít ani cepín, tak s Paťasem zvažujeme co dál. Vrátit se zpět, nebo to risknout? Z jedné strany sráz o víc jak 500m a z druhé strany sráz někam hluboko dolů. Ale jsme přeci jenom 76 m výškových od vrcholu Hocheck! Paťas je tu už po třetí a vzdát to je tedy pro něho opravdu těžký. Po dohodě se tedy pokouší dostat ještě o pár metrů výš nade mne. Stěna je tam však ještě prudší a Paťas se v jeden moment boří po pás a sníh pod ním se tříští na sněžné kry a ujíždí dolů! Znovu zvažujeme zda ustoupit nebo pokračovat? Vyhrává rozum a my kousek pod vrcholem obracíme a jdeme dolů. Přeci jenom hrdinů a bláznů, už v horách leží dost! V dolní části si pak sestup usnadňujeme sáňkováním po zadku. Mezi tím se z vrchu vrací německý nadčlověk, který nás dožene u winterraum bivaku vedle Watzmann hausu. Je 15:00 h a my zvažujeme zda jít dolů, nebo zůstat? Vyhrává volba zůstat a užít si tak klidný a nádherný večer v horách bez lidí a shonu, který panuje tam někde dole. Bivak má i kamna a za přespání platí člen Alpenvereinu 5Eur do kasičky. Za 3Eur zde lze vypít i pivo, ale jak zjišťujeme, tak od prosince tu bylo několik Čechů a pivo je už vypité :-). Naštěstí máme dostatek slivovice. Do večerních hodin se nám pak bivak daří vytopit na příjemných 9°C a uleháme ke spánku. Druhý den ráno vstáváme až o 8ranní a shodujeme se, že nám zřejmě při včerejším výstupu trošičku omrzli palce u nohou. Venku v tu dobu dosti fouká, je mlha a padá sníh, proto v klídku snídáme a připravujem se na sestup. Paťas volí mačky a já sněžnice. Asi tak 20 m pod bivakem se proklínám, neboť jsem si špatně zapamatoval včerejší strmost stěny! No nic, nějak se pomalu sklouzávám po ocelovém laně a sněhu dolů. Paťas se usmívá, hecuje, fotí a já už vím, že příště si na jištěnou stěnu nasadím mačky! Dolu k autu sestupujeme za krátké 2 hodiny. Hodíme bágly na korbu a vyrážíme zpět domů. Vážení co napsat víc - výstup se nám sice nepovedl, ale i přes to, tahle akce stála za to.

Mejstřa (Kormidelník)

 

Zpět

Vyhledávání

© Copyright CK VODĚNKA 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode