Tour De Trojmezí 2011

24.08.2011 16:37

Předmluva:

Ještě ze žádného ročníku TOUR DE TROJMEZÍ nebyl pořízen záznam. Vždy když skončila tato vydařená akce, jsem já (Mejstřa) a ani pořadatel (Hugo z hor) neměli čas a možná ani pořádný intenzivní zážitek aby nějaký ten článek vznikl. Po třech skvěle vydařených ročnících to bylo smutné a ostudné. Možná tomuto článku pomohla na svět další náhoda, nebo další velmi intenzivní zážitek s dobrým koncem. Možná i spousta novinových článků věnovaných k pátečnímu rozjezdovému pádu jednoho z nás. Kdo ví? Podstatné je, že vše dobře dopadlo a v pořadí čtvrtý ročník se vydařil na výbornou!

Je již nepsaným pravidlem, že na TDT někteří z nás přijíždějí již ve čtvrtek večer, aby se v klidu a pohodě mohli seznámit se zdejším nádherným krajem Beskyd. Tak tomu bylo i letos, kdy jsme se sešli v počtu 7lidiček a již i dvou dětí. Po noční přípravě kdy opět někteří z nás k brzkému ránu naskákali Hugovi do bazénu vyráží už jen pětice odvážných na páteční rozjezdovou. Trasa vede tak jako vždy z Mostů u Jablunkova přes Beskydské vrcholy Muřínkový vrch  975 m.n.m., Malý Polom 1060 m.n.m., Bílý Kříž ležící pod vrchem Sulov 942 m.n.m, dále pak zpět pod Malý Polom se sjezdem až dolů do Dolní Lomné 460 m.n.m. okořeněno pohodovým 4km výstupem na Skalku 931 m.n.m. a konečným sjezdem do Hugova bydliště. Pro ty co tudy nikdy nejeli je třeba napsat, že se jedná o nádherné stoupání a klesání okořeněné nádhernou single trailovou hřebenovou stezkou skrze Beskydské vrcholy. Ostatně fota svědčí za vše :-).

 

Intenzivní zážitek:

Naše skupina ve složení Hugo z hor, Nesmrtelný Míra, Irča, Zmrzlina a Mejstřa tuto náročnou pouť zdolávají tento den na pohodu. Tak jako vždy tu občas přijde nějaký ten drobný pád či seskok z biku. Avšak kdesi za Malým Polomem, přesněji 3,5km před Bílým Křížem, kde už se nenachází žádný složitý či těžký úsek zcela náhodně na zdejší zem padá ze svého stroje  Nesmrtelný Míra. Běžný pád se však mění v otevřenou tržnou ránu na Mírově levém stehně. Co na plat, stát se nám to může každému!

Sled událostí  …… Hugo z hor se Zmrzlinou zavazují a stabilizují Mírovu nohu, Mejstřa volá záchranáře - úraz nevypadá kriticky a tak volíme příjezd záchranné horské služby (HS) – doporučujeme příjezd čtyřkolkou páč jsme na hřebeni – HS tvrdí, že s tím nemá problém, jen že jim to bude půlhodinku trvat – po 45min nikde nikdo – po 50min dopředu vyslaný Hugo potkává HS na Bílém Kříži – nachází však pouze jednoho záchranáře a to pouze s vozem Land Rover Defender (Nechápeme!) – kus od Bílého Kříže zastavují kvůli spadlému stromu a jdou s nosítky pěšky (nemají totiž motorovku na řezání – Nechápeme podruhé!)  – po více jak 30min dorážejí na místo a záchranář žádá telefonem vrtuli – dostává odpověď, že nic nepřiletí (Nechápeme potřetí!) – posíláme nezkušeně Zmrzlinu s Irčou napřed i s biky a to včetně našeho pití (kokotina na první!) - Míru začínáme ve třech přibližovat na nosítkách k Bílému Kříži (kokotina na druhou!) - text od Huga z hor Další poděkování patří Nesmrtelnému Mírovi, který nám umožnil si s  Mejstřou vyzkoušet jaké to je nosit v zastaralých nosítkách 80kg živé váhy (obrovská zkušenost pro mně). Zároveň mu přeji brzké uzdravení a doufám, že se potvrdí rčení: Co tě nezabije, to tě posílí. - po urputném hřebenovém prvním km jsem s Hugem ve stavu zcela zničeného bikera po ujetých 100km a několika pádech :-)) - začíná pršet a z pravé strany se na nás valí černo jak z Pána Prstenů – jsme dehydrovaní - Míra dostává křeče - jsme stále nahoře na hřebenu a nosítka nemají odtokové žlábky – není se ani kde schovat - spěcháme jak Frodo se Samem k Hoře osudu snad jen s rozdílem, že záchranář Glum nám pomáhá ….. prsten (Míra) s každým ušlým metrem těžkne - na necelém druhém km nás všechny tři opouští většina síly – se slovy, že nesmrtelný Defík projede všechno a všude přemlouvám záchranáře abychom dva doběhli k autu – vybíháme –  když doběhneme k vozu, tak usuzuji, že když řízneme pár větví Defík to dá – záchranář z batohu vytahuje příruční pilku, žasnu nad konstrukcí a kvalitou, ale o tom až příště – během necelé minuty odstraňuji větve a záchranář na mé přání jumpuje spadlý strom – projedeme ještě pár bažin a valíme na hřebenovku – naložíme Nesmrtelného a vyrážíme k čekající záchrance na Bílém Kříži – z Nesmrtelného Míry se vytřásá duše, ale jde to rychleji než pěšky – těsně před spadlým stromem zapadáme celým pravým bokem až  k podběhům do bažiny – řadíme zpátečku a Defík se smýká z bažiny ven – zázrak, nebo anglická 30letá kvalita? V ten moment je nám to jedno! – přes pařezy se vyhneme bažině, přeskočíme spadlý strom a valíme k sanitce, kde předáme Míru doktorům. Celá akce nám nakonec trvala více jak 3hodiny, černá bouřka nás lízla snad jen o metry, Míra byl nakonec zachráněn, Glum nás opustil. S Hugem se shodujeme, že v českých horách člověk bez kamaráda umře raz dva a raději si jdeme na Hoře osudu (Bílý Kříž) dát pivo, kde na nás již čekají Irča se Zmrzlinou vč. Brňáka s rodinou a Lesní Vílou od Huga, kteří přijeli vyzvednout Mírův nesmrtelný stroj. Dáme pár piv, přijdeme na to, že k Brňákovi do vozu se už nevejdeme, a tak jedeme zpět na svých ořích vstříc dalšímu osudu.

Pokračování zážitků:

Cestou dolů do Dolní Lomné už mám pád jen já. Jak jinak než v klidu a lese stojící, čekajíc až Hugo dotelefonuje mě podklouzává noha a fláknu s sebou ve strmém lesním kopci do první bažiny přede mnou. Až na to, že jsem zcela od bahna a mokrý se mě nic nepřihodilo. Ještě pak dole Hugo prorazí duši a nemá svojí náhradní, ale nakonec mu do jeho předního kola narveme i tu s jiným ventilkem. Z Dolní Lomné pak Brňák mým Nissánkem odváží Irču se Zmrzlinou a já s Hugem potkajíc Zdeňka (dalšího sobotního člena přejezdu) pokračujeme dál výstupem na Skalku. Ten pak zakončujeme již nočním sjezdem podpořeným vydatným deštěm na závěru! Do hospůdky ležící jen pár metrů od Hugova pohraničního sídla tak dorážíme zcela mokří. Plni těchto intenzivních zážitků z tohoto dne, pak jdeme rovnou do hospůdky, kde do ranních hodin navlhlí a vyčerpaní kácíme zdejší borovičkový les :-). Ještě musíme poznamenat, že Nesmrtelného Míru sešitého 20 stehy přiváží večer Milhaus, který se pak následně přidává k našemu kácení borovičkového lesa.

TDT hlavní sobotní přejezd ve zkratce:

Vstáváme sice brzo (v cca 7:30 což dle názoru pořadatele Huga žalostně pozdě), ale jako vždy vyrážíme pozdě. Je to vlastně jedno, protože už se známe a máme tudíž všichni baterky na noční přejezd. Tento den už má ostrý a tvrdý pád jen Hugo z hor, který se od Slovenské země odrazí jak gumový granát a jede dál. Zmrzlina pak na trase dvakrát v letu opouští svůj bike a zaběhne si na rychlou prohlídku do zdejších lesů. Brňák zlehka rozhrne kamení pod Gírovou, ale také se zdá být neponičen.  Díky Údržbářovi si letos výjezd na Gírovou dává všech 9 účastníků a zdá se, že již bude natrvalo zařazena do sobotní trasy (stejně jako pár dalších Údržbářových zkratek). Jak tento výjezd, tedy výstup vypadá naleznete na fotkách. Letos nejdále ve výjezdu dojede právě Údržbář a to jen proto, že mě nechal jet prvního a jako cíl si dal vyjet jen o půl metru výše! Můj (Mejstřův) rekord z druhého ročníku zatím stále nepřekonán. Počasí nám přálo na výbornou. Nikdo se letos neztratil a nálada účastníků byla jako vždy na vynikající úrovni. Dojezd proběhl opět za tmy a změnou bylo hlavně to, že pořadatel Hugo z hor zarezervoval tentokrát snad nejvýše položenou chatu  Beskydských vrchů SEVERKU. Příště už budeme možná bydlet rovnou na měsíci :-)).

Zvonec a pohádky je konec, nebo jak to vlastně je.

Jo – sem ještě zapomněl, že na Severce po půlnoci došla všechna borovička, ale to je vám asi všem jasné :-).

Vypravěč a zapisovatel CK VODĚNKA - Mejstřa (Kormidelník)

Děkovačka:

Abych ještě s děkovačkou nekončil, děkuji tobě Milane, protože znovu říkám: "Chceš-li v Beskydech jezdit na jistotu po super terénních cestách, vem si s sebou Pražáka s GPS navigací":-)
Samozřejme Mejstřovi, který se volky nevolky podílí na záchraně nás ostatních bikerů a přesně jak říkal Míra, doufám že mu tohle nebudu muset vracet.
Irčo, tobě dík za dovezené počasí (asi musíš jezdit pravidelně), a neboj, všechno co jsi zapomněla Ti pošlu poštou domů. Pokud si dobře vzpomínám je to jen: Blatník, čelovka, mikina, přilba...???
Děkuji i Danovi, jelikož na nás zbylo na Severce o jednu porci k večeři víc, a tak jsme se o ní bratrsky rozdělili a neumřeli hlady :-)
Děkuji taky svému kolu, že drží krok s vašimi Specialized a Scott koly.
Děkuji své ženě, že má pro mně pochopení.
Děkuji borovičce za to, že mně nezabila (tudíž posílila).
Děkuji Milhausovi, že nepřijel s Tintěrou (to by mně zabilo).                                                                                                                                         Speciélně děkuji Petrovi s Ditou za dovezený alkohol a asistenci s transportem věcí na Severku
Děkuji Vám všem!!!


PS: Doufám, že se za rok uvidíme zase, prozrazuji, že termín se stává oficiálním, tedy předposlední víkend v srpnu.

Pořadatel TDT - Vilém (Hugo z hor)

Zpět

Vyhledávání

© Copyright CK VODĚNKA 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode