Tour De Leskové 2009

24.10.2009 21:03

 

 

Jsou věci mezi nebem a zemí. A pak je tu přejezd Tour De Leskové! :-)))

Přejezd jež se nevinně zrodil v hlavách Zlínských zakladatelů již před 14 roky. Přejezd, který je pro nás, kteří se ho účastníme již kultovní záležitostí! Přejezd, na kterém je počasí stejně nevyzpytatelné, jako je pro muže žena :-). Přejezd, který vám zůstane zaryt pod kůží ať jedete jakýkoliv ročník.

Vítejte tedy opět na nezapomenutelném 14tém ročníku, na který budou všichni účastníci dlouho vzpomínat.

Je 29. května 2009 6:00h ráno. Kousek vedle jednoho Zlínského hypermarketu se sjíždějí snad ti nejodvážnější a nejbláznivější bakeři, které znám. Nejsou to žádní závodníci ani profesionální sportovci, ale je to parta skvělých kamarádů, která každý rok vyráží na tuto akci pokořit své limitní hranice. Ani letos tomu nebylo jinak. Počasí bylo hlášeno nestálé, ale ranní pohled na krásné vycházející slunko zvedlo všem náladu a víru v to, že se zas meteorologové spletli. Proto si někteří za tohoto krásného rána sundali návleky na kolena, na tretry a oblékli zcela lehké letní oblečení. Je něco po 6té ranní a skupinka více jak 20 odvážných vyráží na svoji další pouť. Již na prvním km při výjezdu ze Zlína snad úmyslně Pačes přetrhává řetěz a to prosím v momentě, kdy do krásného slunného rána začíná zlehka mrholit a je zrovna třeba jet. Opravujeme Pačesovi řetěz a upalujeme dál abychom drobnému mrholení ujeli. Již na hradě Lukov přicházíme na to, že mrholení asi neujedeme a bude třeba se s ním smířit. Pokračujeme tedy v dobré náladě dál a to i přesto, že mrholení se postupně mění v ostřejší déšť. S přibývajícími km ostřejší déšť poněkud houstne a začíná být i velmi zajímavý povrch trasy. Snad jeden z nejdůležitějších momentů je pro nás otevřená hospoda na Baťkové, kde si již hned z rána dáváme první rumy, slivovice a čaje. Zde se taky začíná řešit co dál. Máme za sebou necelých 20km a přeci jenom deštík stále neustává. Tady bych chtěl prosím poděkovat všem za další můj intenzivní zážitek, neboť se všichni shodnou, že nejsou z cukru a pojede se dál :-)). Když opouštíme Baťkovou, tak už hustě prší a vyrazit v dobré náladě dál je výkon hodný skutečného bikera! Urážíme několik velmi málo km a naše stroje se postupně začínají zadrhávat. Nepomáhá ani oplachování v kalužích a mazání kvalitním olejíčkem. Další naší společnou stanicí jest suché místo pod viaduktem ve Vsetíně, který se nachází pod nádherným singltrail sjezdem. Tam pro jistotu doráží Martin K. letmo se zabodnutými řidítky v žebrech a to po jeho poznámce na před ním jedoucího bikera ať dává z toho sjezdu bacha. Naštěstí jeho pád není tak vážný, a tak se Martin statečně zvedá a opět nasedá na svého oře. Ve Vsetíně se znovu rozhoduje co dál. Déšť totiž ne a ne ustat. Rozhodnutí mají pořadatelé lehké, neb většina účastníku má stále vynikající náladu a chtějí pokračovat dál. Pro ty co nejeli je nutné upřesnit kilometráž. Byli jsme teprve na 25km z 85km! A tak se děje, že vyrážíme dál na Cáb, kde na nás čeká již zamluvený oběd. Na Cábu nás zachraňuje výborné jídlo, skvělá obsluha a mnoho dalších rumů, slivovic, čajů a piv. Odsud bude těžké vyrazit! Jsou tací jako Tomáš M., kteří jsou k mému velkému překvapení, tak silní a vyrazí na trasu jako první. Avšak po několika málo minutách přijíždějí zpět a zasedají ke stolu se slovy "to se fakt nedá, tam chčije jak sviňa". Nicméně déšť neustává a noc tu strávit nemůžeme. A zde se vážení projevuje charakter jezdců! Všichni do jednoho se zvedají a společně vyrážejí do naprostého lijáku a bahenní lázně vstříc dalšímu osudu. Dalších 30km po hřebenech jedeme v naprostém pekle, kdy každá chyba je trestána pádem a každý defekt je vykoupen neuvěřitelným promrznutím. Pomoc spolujedoucího kamaráda je v ten moment neocenitelná! Když se v jeden moment nacházím ve skupince několika dalších bikerů stojících kousek od odbočky na Vysokou, tak položím dotaz, zda to letos někdo se mnou dá? Po té ještě utrousím poznámku, že už mě je skoro všechno jedno a víc zmoknout a promrznout nemohu. Na tuto poznámku dostávám stejnou odpověď a všichni tedy vyrážíme přejet(teda přejít) nejvyšší vrchol Vsetínských vrchů Vysokou ležící v 1 024 m. Pak už nás čeká jen dlouhý nekonečný  sjezd do Leskové k hotelu Galík. Sjezd byl snad největším peklem. Zmrzlé promočené ruce už nedokázali pevně zmačknout brzdovou páčku, zkřehlé tělo už nechtělo správně fungovat a tak jedinou nadějí byla mysl, která se upírala k suchému ubytování, teplému jídlu a veselému večeru. U hotelu Galík se všichni potkáváme, oplachujeme hadicí svoje oře a nakonec i svoje osoby. Ostatně voda už nám nemůže uškodit. Potkáváme se tu také s Hugem z hor a jeho lesní Vílou , kteří přijeli z druhé strany přejezdu. V průběhu mytí se dozvídáme, že jak nám v průběhu přejezdu hustě pršelo, tak jim pro jistotu sněžilo :-). Následně si všichni gratulujeme ke zdárnému zakončení tohoto přejezdu a jdeme se prohřát to teplých sprch.

Za ty roky co jsem zván už ani nevím, který přejezd byl nejlepší, nejhorší, nejtěžší? Jedno však vím určitě. Každý byl nezapomenutelný a tenhle mě ukázal, že tady jeli bikeři srdcem i duší! Prostě parta kamarádů s velkou vůlí, které nic nezkazí náladu.

Mejstřa (Kormidelník)

Zpět

Vyhledávání

© Copyright CK VODĚNKA 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode