Tour De Leskové 2004

21.10.2009 21:20

 

A je to tu zas!

Znovu dostávám pozvánku od Zlíňáků na další ročník TDL a ke mě se přidávají další tři borci vod Práglu. Zlíňáci mezi tím objednávají vskutku výtečné počasí a tím začíná další moravské dobrodružství. Už si přesně nepamatuji kolik nás celkem přesně jelo, ale jedno je mě naprosto jasné – vyráželo se jako obvykle kolem nekřesťanské 6té ranní a počasí nevypadalo moc dobře. Ostatně vždycky je to se Zlíňákama a jimi objednaným počasím vabank :-). Tento ročník nebyl výjimkou a probíhal tak trochu za mokra, slunka, bahna a ještě jednoho překvapení! Nálada bikerů byla jako vždy na prvotřídní veselé úrovni a tak se nám na mokrém povrchu šlapalo skvěle. Sestava od Práglu sestavena z mé maličkosti, Rádi, Martina a Romana byla naladěna stejně dobře a užívala si nástrah trasy do sytosti. Jen v jeden moment moji tři souputníci znervózní, a to ve chvíli kdy na naprosté rovině jedoucí po travnatém povrchu opouštím svůj stroj. Neovladatelně letící po mokré trávě mířím rovnou do v cestě stojící břízy a likviduji si tím pravé rameno. No nic, nejsem přeci z cukru, nasedám na oře a pokračuji dál s ostatními. Nutno napsat, že jsme teprve na 38km a přeci jenom dost nám jich ještě zbývá. Do Lidečka, které je na cca. 45km trasy dorážíme včas a dáváme tu jako vždy oběd. Tady se rodí jedno z prvních rozhodnutí pořadatelů a to nepokračovat terénem, ale po asfaltové silnici. Usuzují totiž, že po původní trase by se nemuselo dát projet. Nikomu z účastníků to nějak nevadí a tak vyrážíme na Makytu 923,3 m n. m kapánek ze strany. Až po Makytu probíhá přejezd, tak nějak jako dycánky. Když začínáme vyrážet z Makyty, tak z dálky slyšíme hřmící blesky a kapánek se nad námi zatahuje. To někteří vesele okomentují a rozjímají nad tím zda obléci pláštěnku či ne. Cca. za 10min začíná být pomalu jedno, kdo oblékl a kdo ne :-). Během této krátké chvíle nad našimi hlavami totiž zcela zčernalo nebe a někdo začal hustě vylévat vodu. Což o to, to by některým z nás snad ani tolik nevadilo, kdyby kousek vedle nás nezačaly létat blesky a ty pro jistotu rovnou lámaly stromy. Jsou mezi námi i tací, kteří při hromové ráně pro jistotu zahodí svého hliníkového oře do křoviska :-)). V ten moment už nám moc do smíchu není a pokoušíme se mezi blesky a v rozvodněném hliněném korytu dostat dolů do Papajského sedla. V Papajském sedle pořadatelé dělají další a to závažné rozhodnutí. Volí ústupovou cestu z hor. Peloton vyráží po asfaltové silnici ze sedla dolů do bezpečných nížin. V jeden moment se ocitám v ouzkém kroužku několika bikerů stojících v autobusové zastávce. Zde začíná mnoho nezapomenutelných příběhů. Jeden ze stojících vytahuje z původně nepromokavého batohu mikinu v takovém stavu, jako by ji vyndal ze zapnuté pračky. To mě přivádí k úsměvu a přijímám nabízenou slivovičku od jiného stojícího vedle mě. Martin K. cosi prohodí na téma o kvalitě značkových pláštěnek, neb jednu takovou má na sobě a vůbec nepomohla. Je zcela mokrý, stejně tak, jako většina z nás ostatních :-). Řešíme jak se dostat do nížin a zároveň neumrznou, protože mokří už jsme naprosto všude. Rozjímání nám naruší jiný příchozí biker se slovy "ty vole jedem, z koryta se vylévá potok!". Pohlédneme ven z autobusové zastávky a je nám okamžitě jasné, že musíme pryč. Sjíždím s posledními dolů po asfaltové silnici, po které se valí tolik vody, že je už nad ráfek kola. Vcelku se shodujeme, že jestli nám teď bude něco stát v cestě, tak toho moc nevymyslíme. Biky totiž nebrzdí a zkřehlé ruce již nemají sílu více stlačit brzdnou páčku. Štěstí stálo při nás, neboť nebylo mnoho prudkých zatáček a do cesty se nám nikdo nepřimotal, a tak dorážíme do první hospody v nížině, kde už na nás čekají ostatní. Tam volím ústupovou variantu, protože moje naražené rameno už nechce sloužit a tudíž nejsem schopen udržet řidítka. Zlíňáci mi objednávají odvoz. Se mnou zůstává i Ráďa, který cestou dolů zcela zničil brzdy. Ostatní posilněni slušným množstvím slivovice s čajem pokračují dál po silnici do Leskové, kde je konec tohoto přejezdu.

 

Vážení, věřte, že pokračovat dál z Papajského sedla nahoru obávanou Krkostěnou opravdu nešlo. A, že i tak to byl slušnej hardcore. Ostatně ti co byli vám o tom mohou vyprávět mnoho dalších nezapomenutelných příběhů.

 

Mejstřa (Kormidelník)

Zpět

Vyhledávání

© Copyright CK VODĚNKA 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode