Tour De Leskové 2000

21.10.2009 20:14

Úvod:

Jedna z mých životních náhod mě léta páně 1997 ve Zlíně seznamuje s Luborem. A při vedení našich občasných rozhovorů přicházíme na to, že máme hodně společného. Tím nejhlavnějším je sport a velký vztah ke stroji nazývaném Bike. Já vyprávím zážitky z přejezdů kolem Berounky a ze závodů z Down Hillu. On pak zase z Moravských přejezdů a dalších akcí. Bohužel životní okolnosti mě téhož roku donutí prodat bike a tím na nějaký ten rok opouštím tento sport! Avšak věčné rozhovory s Luborem v průběhu dalších roků a jeho hecování mě přivádějí na myšlenku opět nějaký ten stroj zakoupit. Píše se rok 2000 a já dostávám od Lubora neodmítnutelnou nabídku abych se konečně zúčastnil jednoho z přejezdů TDL. Nabídku přijímám. Za podpory přátel kupuji bike a začínám trénovat.

Zároveň doufám, že Luborem vyprávěné příběhy nelhaly a tento přejezd pro mě bude velkým zážitkem. Neb - strašili mě hroznejma příběhama! Cesty z kamení, kořenů, bahna a kaluží, na kterých občas v horních partiích leží i sníh. Cesty tak náročné, že i zkušení jezdci někdy nedojedou a tak. Znáte to, povídačky aby se nováček zalekl. :-))

Tour De Leskové 2000 - poprvé a hned na doraz

Je krásný slunný den a 5:30 ráno! Tehdá ještě nechápu proč je potřeba na přejezd vstávat v tuto nekřesťanskou hodinu. Ještě spící v komatu se navlékám do cyklistického oblečení (kraťasy a tričko), nandavám malý příruční batůžek a vyrážím na místo srazu. Kolo seřízené, blatníky žádné, v batohu jen nějakou tu tyčinku a větrovku! Už jsem toho přeci dost zažil a není tedy důvod brát s sebou víc. Na místě srazu jsem postupně seznamován s dalšími bikery. K mému velkému překvapení s se mnou někteří seznamují slovy "tak ty seš prej ten borec vod Práglu co nám to přijel ukázat, jo?". Po těchto hláškách dosti znejistím a v duchu si říkám, že nesmím zklamat. :-)) Nic, je něco málo po 6té ranní a vyráží se. Letos se jede levá kratší to strana přejezdu a to cca 85 km. Na začátku držím běžné normální tempo a pomalu se začínám probouzet. Důkladné probuzení nastane při výstupu na hrad Lukov. Tam statečně vyjíždím/vycházím mezi prvními bikery a nabírám pocit, že příběhy zřejmě nelhaly. Cestou dál po krkolomném sjezdu a absolvování dalších zajímavých stezek již pocit nemám žádný. :-) Trasa se km od km začíná zhoršovat. Začíná dokonce přibývat i čím dál více bahna a stoupání. Přesto si však držím svoje tempo a omylem tím zrychluji i celou skupinu. Jak později zjistím, nikdo cestou nechtěl připustit, aby jim Pražák ujel. Asi tak na cca 25 km kousek před Vsetínem přicházím na to, že moje cyklo výbava zřejmě na tuto lehkou projížďku nebude stačit. Ti, co nemají blatníky, přijíždějí do Vsetína zcela obaleni bahnem a tím velmi upoutají pozornost místních obyvatel.

Pro představu - je páteční dopoledne a vy si jdete po Vsetíně za nádherného slunka, po cestách kde není ani náznaku vody kamsi ...... a najednou z hustého křoví vyjede něco co se podobá individuu, které zřejmě při včerejší pitce spadlo do výkalů v kravíně a teď se zrovinka probralo ve křoví.

No nic, ve Vsetíně pak vším co je k mání alespoň částečně vyčistíme převody a brzdy. Dáme nějakou tu sváču a odpočinek. Mezi tím pořadatelé udělají důležité rozhodnutí a volí dále cestu na Cáb po asfaltu. Prý je to dle jejich slov lehčí a pohodovější cesta než ta lesem. Cestou přemýšlím o tom jak na to přišli. Neboť cesta sice vede po asfaltu, ale zato neustále do kopce a nezná konce! To mě tak rozhodí, že volím čím dál tím rychlejší tempo a peloton tak totálně roztrhám. Kdo by si snad myslel, že jsem byl v pohodě, tak se hodně plete! Na nějakém 10tém km od Vsetína kdy cesta stále stoupá v naprostém vyčerpání zahazuji svého oře do rokle a slibuji si, že už nikdy na něm nepojedu! Ale to vidí Mirek B., v té době jediný spolubiker. Ten mě jakýmsi záhadným způsobem přemluví ať oře vyndám z rokle a na Cáb už dojdem. Při obědě na Cábu někteří utrousí něco o tom, že letos se jede nějak rychle a to není úplně normální! Najeden a částečně odpočinut se ptám na další průběh cesty. Všichni do jednoho odpovídají, že teď už je to v pohodě a není nutné se ničeho obávat. To ještě netuším co se dál může přihodit. Z Cábu vyrážím se skupinou, kde je i zkušený Lubor, který jede již několikátý ročník, a tudíž usuzuji, že ví, kudy a kam jedeme. Co vám mám napsat? Věděl kam jet, ale netrefil. :-)) Z ničeho nic se tedy ocitáme mimo stanovenou trasu a řešíme, kudy a jak se na ni zpět napojit. To nakonec zvládáme i tak, že ostatní předjedem, a do cílového místa dorážíme jako první. V cíli potkáváme nejezdce(alk. požitkáře), kteří přijeli autem a jsou velmi překvapeni hodinou našeho příjezdu. Tento ročník se totiž zřejmě mým přičiněním zkrátil o víc jak dvě hodiny. Nenechte se zmást. Dojel jsem sice mezi prvními, ale cestou moje osoba ještě dvakrát zahodila bike a hledala místo, kde v pohodě a klidu zemře!

Tak takhle probíhal můj první přejezd TDL. Nevím jak a proč, ale všem jsem tam nějak uvízl v paměti. A když se rok s rokem sešel, opět přišla nabídka od Zlínských bikerů "že prej jestli přijede ten Magor z Práglu," a z mé strany nebylo co řešit. Přijal jsem ji! Vždyť tenhle zážitek byl víc jak intenzivní. :-))

Přátelé Zlíňaci tímto článkem bych vám chtěl všem poděkovat, že nás Magory z Práglu rok co rok zvete, a že nás vždy dokážete překvapit, tak jako s počasím na letošní TDL 2009 :-)

 Mejstřa (Kormidelník)

Zpět

Vyhledávání

© Copyright CK VODĚNKA 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode