Přéma - 1000 Miles trans Czecho-Slovakia

15.07.2011 20:25

Úvod:

po celou akci v BiH jsme díky smskám mohli alespoň trochu sledovat Přémův boj v závodě. Zprávy, které se k nám dostávaly nás jen utvrzovali v tom, že naše výlety jsou vlastně procházkou pro všechny :-). To co Přéma do neděle 10.7. předváděl mě pak přimělo pozměnit mé plány po návratu z BiH, a tak jsem v pondělí odpoledne vyrazil povzbudit Přému na závod. Pravidla byla jasná - nemohl jsem Přemkovi pomoci v ničem co mu stálo v cestě, a tak jsem to tak trochu pojmul jako svojí první novinařinu, aby jste se i vy ostatní mohli seznámit blíže s tímto závodem a hlavně s Přémovým dobrodružným putováním.

Pro srovnání musím uvést, že když jsem se s Přémou 12.7. v 0:35h ráno potkal na CP3, tak měl za sebou jednodenní zátěž o 168km a celkově měl za sebou přes 1200km s převýšením více jak 23km. Říkal jsem si, že když jsem nevyspán z akce v BiH, nachlazen a o paralenu a s ujetýma 400km a převýšením více jak 10km, tak pojedeme tak nějak stejně. Všechno bylo ale zase jinak :-).

 

Reportáž:

Už na chalupě v CP3 mě Tomáš se Sylvou (místní dobrovolníci, kteří nabídli svou chaloupku jako checkpoint) začínají vyprávět první příběhy od závodníků a všichni tři nad tím kroutíme hlavama. Potvrzují mi tu i historku o jednom závodníkovi, kterému ve východním Slovensku při odpočinku v lese medvěd sežral odložené tretry a on upaloval na biku z hor dolů jen v ponožkách. O Přémovi Tomáš prohlašuje, že je blázen jestli k nim na chatu chce dojet kolem půlnoci, neb v 18h byl ještě na Výrovce :-). Je 0:35h ráno a slyšíme s Tomášem z venku nějaký hluk. Přéma dorazil! Málem teda dorazil i sebe, neboť před chalupou sebou fláknul na zem díky kluzkým dlaždicím. Byl to doposud jeho první  pád na trase :-). Vítáme se s ním a je na tom asi stejně jako ostatní - říká, že je v pohodě, moc nemluví a dívá se do prázdna :-)). Jak říká Tomáš "takhle divní jsou tu ze začátku všichni" ale potom dodává, že jsou Ti kluci všichni super :-). Dáváme Přémovi pivko a místní špagety, ten zasedá za stůl, vypíjí první láhev piva, dojídá špagety a už vypadá o něco lépe. Někdy kolem půldruhé ráno se mnou Přéma u dalšího pivka debatuje a mě z ne vyspání vypadává láhev s pivem z ruky - tak nějak končí naše ranní setkání na chalupě. 

Je opět 12tého ráno a Přéma 9:45 vyráží na svoji další dobrodružnou pouť. Na tuto pouť už ho jako pozorovatel a reportér doprovázím. Cesta se ze začátku zdá být na pohodu, ale jak říká Přéma "tady ničemu nemůžeš věřit, tady je všechno vždycky jinak". Na to kolik toho má za sebou to rve dost svižně až mě překvapuje. Pravdou je, že si z něho dělám srandu, že se konečně seznámil s převodem šašek, neboť do tohoto závodu nevěděl o existenci předního malého a zadního velkého kolečka :-)). Asi tak po 15km se ukazuje realita trasy - rozbité asfaltky, šotolinové stezky začíná střídat brutální terén, zcela promočené louky, sjezdy které zaskočí i mě! Další co mě naprosto dostává je, že to Přéma valí z brutálně rozbitých kopců dolů jak ho neznám, což podotknu i v jednom dalším sjezdu a on na to opáčí "tady to časem přestaneš řešit a ostatně jsem z CK Voděnky". Cestou mě Přéma vypráví neuvěřitelné scénky z průběhu tohoto závodu. Jeho raketový začátek jako posledního startujícího, kdy přes východní Slovensko jel, tlačil v kuse 60hodin, z kterých prý jen 5h spal. Bouřkové počasí, trasu kde se všichni účastníci doslova vláčeli s bikem skrze nekončící tuny bahna. Brody u kterých prý nikdo nechápal jak přes ně, páč byly po pás i víc. Prý jeden účastník volal do organizačního teamu jako, že má blbě data v navigaci, páč je před ním řeka a co s tím má dělat – tak mu prý řekli jeď dál :-). Vypráví dál o útočících psích smečkách a zapomenutých osadách na Slovensku. O lidech i o ubytováních, které na své cestě potkal. Jedeme dost slušný tempo a Přéma stále vypráví, což ho musí unavovat, ale pořád to drtí dál jako by nic. Cestou se občas zastavíme na pivko, Přéma namaže kolena, tak nějak se zdravotně sám prohlédne a zase upalujeme dál. Na asfaltových cestách udává takové tempo, že mě tím trochu mate. Někde tak za 70km naší společné cesty poznávám i já peklo tohoto závodu. Trasa se mění v neprůstupné stezky plné kořenů, výmolů a i já najednou slézám z biku. Vsuvka z webu od Jéni - Hned jsem volal svérázovi Vénovi Hornychovi, kudy že tam tu trasu vedl a on mi jen suše odpověděl, že všechno je v pohodě sjízdný a jestli někdo neumí jezdit na kole, ať se nehlásí na tyhle závody. Tak Jéňo - toho bych tam chtěl vidět a klidně si ho půjdu vyfotit jak to jede! Pro ostatní co znají náš Přejezd Praha-západ - průjezd Svatojánskými proudy mě přijde bezpečnější a jednoduší. A to nemluvím o tom, že tudy někteří závodníci museli projet v noci! Pokračujeme dál. Je i moment kdy je Přéma více jak hodinu bez vody a já s tím nemohu nic udělat i přesto, že mám plný Camelbak, pravidla jsou jasná! Naštěstí potkáváme nějaký statek, kde Přémovi doplní vodu a jede zas dál. Na moji poznámku, že tu bude někde hospoda zas odpovídá "tady tě to naučí, nic tu není jak má být". Přémovo tempo mě občas začíná i odrovnávat, neb při průjezdu Českosaským Švýcarsekem, kde z ničeho nic potkáme asfaltku Přéma nasadí Mírovo nesmrtelné tempo a já za ním vlaju jak prapor míru. Je i moment kdy ubere na rychlosti a ptá se jestli náhodou už chvíli nejedeme do kopce - v ten moment ho chci shodit z biku :-)). Do Hřenska přiletíme večer tak rychle, že by jsme snad ani nepotřebovali přívoz k němčourům na druhou stranu :-). Přéma chce pokračovat dál a tak dáme rychlé pivko, převezeme se přes Labe a vyrážíme po německé straně na noc vstříc osudu. Když jedeme temným Saským lesem ptám se Přémy jestli se náhodou v těch slovenských horách sám nebál, páč já bych se asi posral strachy - odpověděl, že na tom nebyl jinak, ale co jiného mu zbylo, že prý jednou rukou držel bike a v druhé držel pepřák - nechápu a pokračuju s ním dál. Někdy tak kolem půlnoci sháníme ubytko na Sněžníku, mají tam pěkný hotel s textem "přijedete li po provozní době zavolejte na mobil ..... velmi rádi vás ubytujeme a obsloužíme" no co vám mám napsat, jsme přeci v Čechách a mobil tím pádem nikdo nebere. Máme za sebou 140km a tak na to kašleme. Přemek zalehá do trávy a já se sunu do autobusové zastávky. Druhý den ráno Přéma vstává, maže si na svém těle co se dá, zafačuje bolestivou holeň a v 8h už zase sedíme na strojích a pokračujeme dál. Trasa vede opravdu nádhernou krajinou, která nemá chybu! Opět se skládá ze špatných asfaltek, kořenů, kamení, pěšin, stezek přes louky. Neustále vede dolu a pak zase nahoru. Když tak nahlas odhaduju jak budeme rychlí, tak zase Přéma odpovídá "tady je to všechno jinak, tady nemůžeš nic odhadnout!". Cestou vypráví co mu to všechno dalo a svěřuje se, že by neměnil. Prý podívej "dřív jsem dával bike do servisu a teď už si ho dávám dohromady sám". Pochvaluje si i zkušenosti z Bulharska či Laponska, protože mu tady pomohli přežít těžké chvilky :-)). Na dotaz jestli ještě někdy pojede odpovídá NIKDY! To však mění po návštěvě místa odpočinku na naší dnešní trase, o které se stará dobrovolník pan Fiala. Dáváme u něj s Přémou domácí čočkovku, vypijeme 3l piva, nějaké ty kořalky, posloucháme jeho příběhy a jsme překvapení, že se u nás v Čechách najdou ještě tito lidé. Já nechci k jídlu nabízený rybí guláš, který Přémovi tak chutná, a tak pan Fiala vyndavá se svojí ženou buřty a rozdělává oheň - nadhazuju, že nejsem závodník, do skupiny nepatřím a není třeba se o mě postarat, na to reaguje "seš biker - seš, tak nemel a na".  Tenhle odpočinek a vyprávěné příběhy Přému tak nakopnou, že mu pak zas skoro nestačím. V průběhu této letecké jízdy Přéma mění svoje NIKDY na MOŽNÁ kdo ví. Vypráví, že poznal spoustu fajn bikerů, pomocníků, dobrovolníků i náhodných slušných lidí a tomu hrozně moc dalo. Shoduju se s Přémou, že další ročník už nebude takový jaký byl tento, neb nikdo dopředu moc nevěděl do čeho jde a kudy vlastně trasa povede. Byla spousta těch, kteří přijeli s cílem dojet o několik dnů dříve. Ostatně i Přéma chtěl tento závod zajet za 9dní. Náročnost trasy však všechny zaskočila a oni tak v průběhu museli přehodnotit své plány. Ze svého krátkého zážitku si dovolím tvrdit, že všichni kdo vyrazili vlastně budou mít prvenství, které jim nikdo už nevezme, protože jako první projeli tímto peklem!

Bohužel mám jiné povinnosti, a tak Přému na našem společném putování odpoledne 13tého opouštím. Máme spolu namotáno 215km s převýšením 4,3km a to za 22h jízdy vč. zastávek. Přémovi ještě zbývá do cíle 170km a je stále v první desítce.

Vážení - nechápu kde se to v něm vzalo. Já bych tímto tempem umřel někde na hranicích se Slovenskem! Klobouk dolů.

Přémo díky!! BYLO MĚ CTÍ SE S TEBOU SVÉZT!

 

Konec závodu:

Přéma nakonec doráží do cíle 14.7.2011 v čase 17:40h. Má namotáno 1 675km s převýšením více jak 30km. Kdo si to spočítal, tak jeho putování trvalo 11dní 3h 33min. Z 88 dobrodruhů skončil s tímto časem na neuvěřitelném 9 místě! Zároveň to byl první hobík(amatér), který trasu dojel!

Zde ještě oficiální záznam z cílového dojezdu:

14.7.2011 FINISH 1000 - Kopku nechci 5 let vidět

Od rána opět organizujeme na dálku, vyřizujeme plno věcí a stále ještě i povolení vjezdu pro čtyřkolky a Land Rovera s fotografy.

Dnes jsme moc lidí nečekali, ale nakonec začalo být na chalupě Pepíka už rušněji. Jako první dojel pohodář Tomáš Navrátil v 9:33. Vypadá, že si trojky na konci vymýšlíme a modlíme se, aby to už někdo porušil. Nestalo se tak, Martin Klofanda dorazil v 16:03 a vypadá, že je nadšený a ve výborné kondici. Ale ani on, ani nikdo jiný zatím neprohlásili, že by se na start postavili znova. Bolest je až příliš čerstvá. Než dovyprávíme nejsilnější zážitky, objevuje se Přéma Kocyán a daří se, čas 17:40. Nikomu jinému se to nemohlo ani podařit, Přéma se vždy odlišoval a podařilo se mu to i teď. Nadšeně vypráví zážitky. Prý se mu zdálo, že se courá hrozně pomalu a že je na trase nekonečně dlouho. Potkal i několik naložených cyklistů v protisměru a lekl se, že už byl odstartován další ročník jedoucí opačným směrem. A když jsem se ho zeptal, jestli se příští rok postaví opět na start, odpověděl, že o Kopkovi nechce pět let slyšet. Znám ho ale a vím, že už zítra se mu bude po mně stýskat.

Přéma sice prolomil magickou trojku, ale hned další Pavel Wild dorazil ve 20:03 a po něm Filip Degl ve 20:14 (sice dojel ve 20:13, ale už by to vypadalo, že si vymýšlíme).

15.7.2011 FINISH 1000 – Proč je afterparty v září?

Dnes dojelo dalších pět borců a odpovědi všech v cíli byly obdobné jako minulé dny: „Už nikdy se na startu neobjevíme.“ Ale tihle dneska dokonce prý už vědí, proč je afterparty až v září a ne už v srpnu. Prý zatím všichni pozapomenou na to utrpení a už nedostanu přes hubu.

Mejstřa (Kormidelník)                                                                                                                                                                                zpravodaj za CK VODĚNKA

 

Zpět

Vyhledávání

© Copyright CK VODĚNKA 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode