Přejezd Praha-západ 2009

26.10.2009 19:50

 

Předmluva:

Díky Milanovi, který letos trval na účasti našich křehčích poloviček aby jim tak reálně ukázal nenáročnost tohoto přejezdu vznikla i dívčí trasa na 53 km. Díky tomuto nápadu pak nakonec byly trasy 3 viz. zápis. Akce se tak zúčastnil největší počet bikerů/ek za celou dobu pořádání (21lidiček). Opět se letos zúčastnili borci ze Zlína, Brna, Práglu a Prahy-západ.

Zápis:

sestava 18bikerů vyrážejících 6:00h + 3 bikerky vyrážejíc něco po 9h z Davle. Díky některým, kteří u mě doma v depu do brzkých ranních hodin (snad do 2h? nějak si už nemohu vzpomenout kdo z nás a kdy zakončoval)  :-)) rozebírali itinerář tras a jejich nenáročnost se vyráželo až 6:20h ráno. Teplota vzduchu velmi příjemná, raní jas v marku a na vysoké úrovni - odpolední pak nádherně slunečný, vody v řekách tentokrát méně což někteří i uvítali. Nálada a rychlost jezdců opět na vynikající úrovni. Dalo by se říci, že každý rok se lepší! První pád zvládl Roman F. již ve velmi časných ranních hodinách při sjezdu z Černolic cca. v 7h na nějakém 10km čímž pokořil loňský Luborův rekord na ujeté km a čas. Nicméně biker je to velmi zkušený a tak pouze zahodil svého oře na skálu a sám se pak vydal kamsi dolů do temné rokle cosi hledat. :-)  K mému velkému překvapení pak ostatní v dalších sjezdech kolem Zbraslavského lomu vůbec neslézali, nepadali a nakonec dávali vše co jim stálo v cestě. Zřejmě v domnění, že stále spí asi tak jako já. :-) Další km pak probíhají v rámci sloganu "kdo nepíchá v Po-Čt musí v pátek dohnat co se dá" To naplňuji já jako první, když prorážím zadní duši při přeskakování jakéhosi panelu co mě leží v cestě při sjezdu na Zbraslav. Hned na to píchá Martin K. dole ve městě. Pomáhám mu měnit a posílám peloton dopředu se slovy, že je časem dojedeme. V ten moment se dějí další shody náhod - dozvídám se, že Milan doma Janě nenastavil budík a ona tím bude mít zřejmě zpoždění - Martin opět v Břežanském údolí píchá - pomáhám lepit a beru další telefon - dozvídám se, že děvčata u mě doma nabírají také zpoždění - mezi tím již Martin s navigací jede napřed - díky jeho důkladnému sledovaní GPS a tím i zázračného minutí trasy ho někde předjíždím a ujedu mu snad o 4km. Události pokračují - Martin volá, mnou domluvený řidič Standa od děvčat volá, Milan volá, Libor volá a začíná se mě postupně vybíjet fon! Martina naviguji ke mě - Standa nechápu proč nemůže najít Davli (nachází až když děvčata zasáhnou) - Milan informuje, že zřejmě nemá všechny účastníky a z toho tři někde v lese píchají - Libor mě informuje, že on a 5 dalších jest ztraceno někde pod lesem u tunelu s kolejemi - ZAČÍNÁM nervóznět - Martin mě nachází a sjíždíme za první skupinou - cestou pro jistotu již nepíchá, ale rovnou prořízne zadní plášť - v ten moment už jsem na dosah vysílačkou k Liborovi a tak posílám jeho skupinou za Milanem!!! Libor se skupinou nalézá skupinu Milanovu - já je doháním chvilku na to - Martin kráčí k silnici a domů. Když se všichni najdeme, tak Milan nepřistupuje na Martinovu simulaci prořízlého pláště! :-) Po té co Roman M.  nalezne izolačku vyráží Milan dolů za Martinem, aby mu jeho oře zprovoznil a mohli tak pokračovat spolu za námi. V ten moment začíná simulovat i Honza B. :-) a svádí to na rozbité SPD na botě - neberu zřetel a závadu opravuji a on tak ke svému překvapení musí pokračovat dál! :-) Další průběh cesty je již bez větších potíží. Snad jen pár drobných pádů kde se někteří seznamují s místní zeminou, ale jejich gumová těla to snášejí bez větších servisních zásahů. Dan Montenegro pro jistotu nepadá ale zkušeně zasekne svůj bike do snad jediného bahna na trase. Po chvilce ho vyprošťuje a pokračuje dál. Dorážíme k jezu na jehož konci již vidíme brodící se děvčata. No nic říkám si - doženeme je. Bohužel za jezem se nepochopíme s Petrem V. který můj pokyn "nahoře počkejte" bere tak, že míjí všechny odbočky mírně dolu a volí tak výstup pořád nahoru! To má způsobí další rozdělení pelotonu před obědem, ale nakonec se v restauraci všichni sejdeme. Po obědě pokračujeme dál společně. U Třebsína se pak rozdělujeme a někteří účastníci se přidávají k našim křehčím polovičkám, čímž v ten moment vytvářejí třetí trasu. Ostatní dále pokračují po původní nenáročné trase a moc se těší na průjezd Svatojánskými proudy! Než tam však dojedeme, tak ještě někteří zvládnou udělat nějaké to salto a seznamku se zemí. Tentokrát se nikdo neláme a všichni se zkušeně odrážejí od země bez větších následků! Po čase konečně dorážíme k místu pro bike stvořenému. :-) Ti co ho neznají ho s opatrností projíždí a žasnou! Jen Roman B. v jakýsi moment bez dohledu ostatních opouští tuto nádhernou cyklostezku a jde se i se svým ořem koupat do Vltavy. :-) Naštěstí jeho výkřik zaslechne Tomáš a s ostatními jdou pak Romana hledat. Nachází ho o nějakých 10-15m níž zaklíněného v jakési skalce s kmenem. Nechápou proč pro osvěžení zvolil tak strmou stěnu a společnými silami se pokouší Romana dostat zpět na stezku! :-) Gumový Roman se zdá býti v pořádku i s jeho ořem a tak pokračujeme dál v naší trase. Projíždíme oblíbené brody na říčce Kocábě a teď už jen neustále stoupáme k pohodovému výstupu na Skalku. Někde touto cestou si začne Roman jedoucí do kopce prozpěvovat a já znejistím zda přeci jenom nespadl příliš ostře. To mě rozmlouvá Honza U., který mě tvrdí, že je to u Romana normální. Obavy přestanu mít až v moment, kdy Roman ve sprintu stojíc v pedálech při pohledu na nám všem ujíždějícího Míru prohlásí větu "kurva co žere! to neni normální!" pochopím, že je vše v pořádku! :-)))

Za nějakou tu minutku :-) dorážíme pod Skalku. Cestou jako vždy potlačíme a proneseme své biky. Nahoře pak plni sil dáváme pivečko, Mírovou oblíbenou zelenou smršť a děláme fotečku. Vzhledem k neustálému píchání a sem tam nějakým těm pádům máme na Skalce oproti loňsku zpoždění 50min. Což není tak moc, ale přihodí to naprostou tmu při závěrečném sjezdu lesem po kamení a kořenech!! Snad dobrá nálada, či požití zelené, či radost z toho, že se zatím nikomu nic nestalo u mě způsobí nápad projet seřazené spolubikery v lese dosti nevídanou rychlostí. Místo mezi nimi jsem si našel, jen jsem neviděl tu větev mezi kamením a tak se nechtíc v letu odrážím od stojícího Honzy U. a svoji jízdu končím až o 30m pod skupinou. Ti co to vidí ze shora svítící si baterkami mě pak říkají, že to vypadalo na pád všech stojících. Tímto se i znovu omlouvám a doufám, že to již příště nebudu opakovat! Kousek níž v opravdu černé tmě padá základní dotaz na km. V ten moment NEsmrtelný Míra prohlašuje km za uspokojivé a díky tomu již volíme rozumnější a bezpečnější cestu zpět k bodu startu. Po dojetí u mě v depu nacházíme bikery/ky z kratších etap již důkladně posilněné ohnivou moravskou vodou a připravené na přesun do hospůdky NA Schůdkách kde na nás již čeká výtečná 250g krkovička s večerním posezením a hodnocením tohoto letošního přejezdu. Jsme rádi, že letos nebyl nikdo vážněji zraněn a tudíž z letošního ročníku nebudou žádní polo invalidi jako Roman M. z loňského! Jeho podruhé rovnané prsty u ruky zlínským lékařem měli za následek – jak nám již ve čtvrtek vysvětloval špatné držení psacího pera, ale na druhou stranu velmi dobré držení ušáku piva neb špatně srostlé ohnuté prsty dokonale objímají pulitr s uchem! :-))

Suma sumárum letos 14bikerů dojelo pohromadě a to 104 km, 4bikeři pak kapičku zkrácenější etapu 80 km, 3bikerky pak vůbec první dámskou etapu 53 km. A po pravdě napsáno všechny tři etapy si zaslouží samolepku!

Všem tedy velmi děkujeme za pohodový průběh akce. Znovu se potvrdilo, že účastníci v pohodě a s úsměvem zvládnou přejet cokoli co vymyslíme a to nejen ve dne, ale i v noci !!!

Pořadatelé

Mejstřa (Kormidelník) a Milan (Údržbář Navigátor)

 

Zpět

Vyhledávání

© Copyright CK VODĚNKA 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode