Mont Blanc 2008

22.10.2009 19:43

Zdárec Všem,

vše jako vždy začalo velmi nevinně. Někdy dávno mě někdo poslal video, kde se létá na laně a náhoda chtěla, že přesně před rokem jsem u Jirky V. na WC jsem našel  v časopise kontakt na tuto akci. Letos, týden po akci Ukrajina-Podkarpatská Rus (také začala nevinným telefonátem :-)), kterou jsem v té době už považoval za svůj největší životní adrenalinový zážitek mě v autě zazvonil telefon, kde Petr V. nabízel neškodnou akci "přesněji pohodový výstup na Mont Blanc" :-) Rozhodnutí mě trvalo přesně 30vteřin! K Petrově nabídce jsem přihodil již zmiňovaný přelet na laně, neb je 90km od Chamonix. Slovo dalo slovo a v úterý minulý týden, jsme již seděli v autě vstříc novým zážitkům.

Mont Blanc 2008

předem ....... kdyby tam snad někdo z Vás chtěl, tak upozorňuji že ferrata Seewand je velmi jednoduchá procházka růžovým sadem! Martin.K. mi dá určitě za pravdu!

Cesta tam se nám zdařila bez potíží a ve středu ráno jsme byli v Chamonix. Předpověď počasí nehlásala nic dobrého a dokonce nám na chatě Tete Rouse 3 167 m, kde jsme měli rezervaci na spaní říkali ať nechodíme, páč tam funí větřík kolem 100km/h! No nic, po pár telefonech s Martinem K. a se zkušeným vůdcem J. Šimůnkem jsme vážně zvažovali den, kdy půjdeme nahoru. Nevím zda k rozhodnutí jít ten den nahoru na chatu pomohla polední svačina za nádherného azura a 25°C, či Ditou Š. přečtené informace, že na MB se nedoporučuje lézt bez předchozích zkušeností a že při větru nad 50km/h je nahoře i -50°C. Tedy plni optimismu, jsme vyrazili na parkoviště kousek od zastávky zubačky Col de Voza, která nás měla vyvézt do 2 372 m. V zápalu dobré nálady, bylo do již tak těžkých batohů (stan, spacák, karimatka, lezecká výstroj vč. ferratové, cepín, hůlky, mačky, oblečení, několik 1,5l lahví vody, kopa jídla atd) přibaleno nemalé množství piv + nějaká ta slivovice a nezničitelný Míra dokonce přihodil i 1,5l láhev moravského vína! Snad ten nahoře dohlížel nad tím, že už se nám nikam nevešla další 5l láhev! Již u zubačky jsem přišel na to, že batoh má více jak polovinu mé váhy a donést ho nahoru bude potřebovat částečnou likvidaci nesených Plzní! Po jakési drobné havárii nás nakonec zubačka vyvezla na vrch a my se plni energie vrhli vstříc výstupu na Tete Rouse. Počasí nám přálo, neb slunko svítilo a  vítr už nefoukal. Výstup byl tedy bez problémů a na chatu jsme dorazili včas.

Hned při ubytování nás zcela nepřipravené zaskočila majitelka chaty s několika dalšími lezci s dotazem, zda jdeme o půlnoci na Blanc s ostatnimi?? Zde padlo první velmi důležité rozhodnutí, NEjít! Připadali jsme si mezi ostatními blbě, ale představa jednorázového výstupu o převýšení 1 640 m nás zlomila správným směrem. Druhý den ráno jsme si v klídku vstali, dali si sníďu a skoro sami se kochali venkovním panoramatem, neb většina lezců o půlnoci odešla. Již kolem 10:30 hod se však vraceli první naprosto vyčerpaní lezci, kteří vzdali neb nahoře bylo větrné peklo! Po velkém štěstí sehnat rezervaci na dvě noci na chtě Gouter 3 817 m, nastalo kolem poledne  další vážné rozhodnutí, a to nechat na chatě stan a další nepotřebné věci, a pokusit se vylézt nahoru. Neznalý prostředí jsem si z předešlého večera zapamatoval informace od zřejmě zkušených lezců, že cesta na Gouter je vcelku klikatá a jednoduchá a dá se vystoupat za 2hoďky. Již při bližším ranním pohledu na tuto strmou 650m vysokou stěnu jsem nabyl zcela jiného názoru! Nicméně dobrá nálada nás neodradila a vyrazili jsme nahoru. Již ve spodní části je nutné projít proslulým kuloárem, kde kolem Vás klidně prolítnou kameny až o velikosti 1m!  A jak to tak bývá, když jsme šli nahoru Míru, takový 40 cm kamínek líznul tak o 15 cm a sranda to fakt nebyla! Dobrá nálada cestou pomalu začala opadat a se stoupající výškou začala doléhat i únava a vypadalo to, že cesta nemá konce. Cestou jsme se doslechli, že nahoře to odfouklo dva španěláky a pak taky dva čechy. V horní polovině jsem začal přemýšlet o jednoduchosti výstupu, který se čím dál víc začal skládal z kolmé a nejištěné stěny! Nakonec jsme však výstup úspěšně zvládli.

Večer na chatě jsem si s úsměvem vzpomněl na prodavačku z Namche, která mě před odjezdem ještě vybavila ultra lehkým ručníkem. Pro ty co nevědí ......... na žádné chatě není voda a to vůbec nikde, toalety jsou vysazené ven nad skálou a společné. Pro jistotu dámy chodí kolem pisoaru na svou místnost, což má svoje kouzlo, když tam stojíte a svítíte si na to čelovkou. Toaletní papír se háže do koše vedle, páč jinak by lítal po horách. Na Gouteru jsem jakým si omylem po otření prkénka hodil toaletní papír do otvoru a ten se mě posílen prudkým horským větrem rázem vrátil zpět přímo do obličeje, že jsem z toho na zmrzlé podlaze málem upadl na znak!  A to pomíjím skutečnost, že když zasednete na otvor, tak vám ihned omrzne ř.. Na Tete Rouse se zas architekt fakt vyblbnul, páč když hledáte pokoj, tak zakufrujete na 5m2. Nesmím zapomenou také na výbornou Gouterskou polévku, do které snad místní dávají vše, co se na chatě najde a jejíž chuť nelze k ničemu přirovnat. Rozhodně když vás okamžitě nezabije, tak vás zřejmě posílí na výstup.

No nic, zpět k výstupu. Celý pátek jsme čekali ne pěkné počasí, které né a né přijít. Odpoledne jsme udělali lehký aklimatizační výstup směrem k MB. Po hodině cesty jsme raději rychle otočili zpět, neb stále prudce sněžilo a ke všemu začala padat dost hustá mlha. S trochou štěstí jsme našli cestu zpět a v chatě pak usnuli u stolu. Probral nás stále se zvyšující hluk příchozích lezců z nížiny. Přesto že celý den sněžilo a byla mlha, tak vylézal neuvěřitelný počet zmrzlých lezců (osob něco kolem 18-70let) a chata se k večeru nafoukla na trojnásobnou kapacitu. S neustávajícím sněžením jsme začali nervoznět, neb slézt dolu v několika dalších dnech se nám zdálo nemožné. Na druhou stranu nás velký počet lezců utvrdil o tom, že druhý den bude opravdu hezky. Večer tedy padlo společné rozhodnutí, že ráno vyrazíme s davem na MB. Výstup jsme začali ve 4:00h ráno a na vrchol dorazili v 8:30h. Při cestě kapku hrozilo, že nás to buď sfoukne do Itálie nebo k frantíkům. Sem tam se dalo propadnout nějakou tou trhlinou, nebo nás chtěl z hřebene shodit spěchající Koreec, který to měl v hlavě kapku jinak než my. Podstatně horší bylo dostat se zpět z Gouteru dolů k Tete Rouse. Těch 650m po chvílemi kolmé a nejištěné stěně na 40 cm čerstvě napadlého sněhu, nám trvalo 4hodiny. Nevím, už koho pak napadlo, jít z Tete Rouse rovnou dolu na zubačku, ale nápad to byl fakt dobrej! Zubačku jsme totiž nestihli a na pokraji vyčerpání udělali ještě lepší rozhodnutí a vyrazili po svých až k autu! Naše putování skončilo ve 22:00h v jakém si temném francouzském lese u jediného svítícího domku, kde jsme naprosto za hranicí svých sil zabouchali na dveře a jakási francouzká rodinka nám dala vodu i jídlo.K mému velkému překvapení nás francouz dokonce odvezl autem k autu našemu. Již ve voze jsme se shodli, že děti v záchranném domku budou mít po prázdninách ve škole co vyprávět. Někdy tak kolem 24:00h jsme našli i hotel a po 5 dnech jsme se mohli v klidu odblešit,odvšivit apod. :-) Suma sumárum za jeden den vč. výstupu zdoláno 4 140 m výškových! Chodit ještě teď nemůžu, ale zážitek to byl :-)

Tedy závěrem Mont Blanc po vlastní zkušenosti doporučovat raději nebudu, protože to bylo hustý i na mě! A nejde ani tak o fyzičku nebo o zkušenosti s lezením, ale o náhodu, jestli Vás ta hora pustí nahoru a dolu! Prakticky celý výstup z Gouteru na Blanc jsem přemýšlel o tom, co tam nahoru vlastně člověka žene. Touha zdolat nejvyšší horu Evropy? Dokázat si, že na to člověk má? Touha po nádherném nezapomenutelném vrcholovém pohledu dolů na normální svět? Do teď jsem si nedokázal odpovědět!  Nahoře na vrcholu jsem se si říkal, že už tam nikdy nepolezu. Teď dole si říkám, že se tam někdy zas rád vrátím :-)

Jinak doporučuji super atrakci přelet na lanech, která nemá chybu. Trvá cca. 5min a stojí 34éček vč. lanovky nahoru a dolu. Největší adrenalin je při brždění ze 100km/h! Mohu všem vřele doporučit.

Mejstřa (Kormidelník)

 

Zpět

Vyhledávání

© Copyright CK VODĚNKA 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode