Leogang, aneb zase jedna Mejstřova rychlovka

21.07.2010 19:20

Tak jsem si po tom odpočinkovém Bulharsku o víkendu musel ještě víc odpočinout :-). Volba padla na Leoganger steinberge, kde se nachází poněkud těžší kletter Leoganger Süd. Nevím, snad ty příhody prostě přitahuju, nebo prostě musím odpočívat s intenzivním zážitkem :-)). Kdo by to nedočetl až do konce, tak ty 2 expresky co jsou v návodě doporučuji a kdo je menší jak 170cm snad ať raději neleze!

Zas to bylo na poslední chvilku a nikdo tentokráte nemohl, tak jsem razil sám. Díky komplikacím v práci vyrážím se značným zpožděním. Cestou se ještě z dálnice vracím pro spacák a karimatku, ale i tak doma zapomínám ručník, teplou mikinu, expresky atd. J V průběhu cesty ještě medituju nad počasím, které by mělo vyjít tak 50/50 slunko/občasný deštík. Na místo spaní dorážím něco po půlnoci v sobotu. Dávám pár piv na spaní, přečtu a projdu si trasu v mapě s itinerářem a jdu spát. Budík nastavuji na 7mou ranní a ulehám na korbě. Již v 6 ráno mě budí přijíždějící rakouští důchodci, kteří mají našlápnuto zřejmě na nejvyšší vrchol Birnhorn 2 634m. Snažím se spát, ale po té co se vedle mého stojícího Nissánka začne balit lezecký pár, tak už pochopím, že spát déle nepůjde a tudíž vylézám ven. Dám rychlou snídani, naházím výstroj do báglu a valím za ostatními ranními blázny nahoru. Cestou přemýšlím k čemu mě tak v horním Ečkovém úseku mohou být doporučované 2 expresky, které pro jistotu nemám J. Přemýšlení mě vydrží až do Ečkového traverzu, neboť na každé ceduli co potkám se píše „ohne 2 Expresschlingen E !!!“ Jak jdu sám, tak jdu zřejmě nějak rychle, protože všechny ranní ptáčata a důchodce předejdu. Je i moment v který znejistím, že jsem tou rychlostí nástup i přešel. Nakonec ho však nalézám skoro nahoře o 200m výškových než jsem čekal. Dávám lehkou sváču, navlékám na sebe potřebné harampádí a vyrážím na první C/D úsek. Již tady se začínám smát nad myšlenkou co mě asi čeká nahoře. První metry jsou kapánek exponované a jdou lézt pouze po skále bez kramlí  a použití lana, což je paráda. Kousek výš už nastává klasika sportovního klettru tj. zapřít se nohama o skálu a po laně ručkovat výš, neb není se čeho jiného chytit. Další úseky s označením B jsou v celku v pohodě, jen nějak nevím proč neustále visím zády dolů J. Postupně se prokousávám k hornímu D/E. Před ním si pro jistotu dáchnu a protřepu ruce, což se ukáže být dobrou volbou. Přilézám ke zmiňovanému traverzu bez expresek ! Když to vidím, tak se musím začít smát a hlavou mě  prolítne myšlenka kdo tyhle ty atrakce vymýšlí J. Traverz v převisu bez kramlí!! Samo, že je tam nutný se přecvakávat. Zaujímám polohu zády dolů, k ferratovému setu pro sichr přihazuju ještě odsedku a ručkuju cca. 30m na konec skopičiny J J Ještě zde musím zmínit, že se svojí výškou 176cm mám co dělat abych na začátku vůbec dosáhl na lano! Někde uprostřed dělám fotku 1.  Za traverzem už je jen drobná exponovaná vertikála, kterou již s radostí vyšvihnete s pocitem, že jste přežili Ečko J. Tam někde pořizuji foto 2. Suma sumárum za hoďku vylézám slibovaných 360m stěny a dostávám se na vrchol. Tam dělám vrcholovou fotku a v jednu chvíli jsem opět kapku zmaten, neb lezení mělo trvat 2,5h a zas tak dobrej nejsem J. Vzhledem k tomu, že na vrchol vede více lan z různých směrů, tak si říkám, že to lezení dolů bude ještě chvilku trvat. Chatu z vrcholu vidím a vybírám tak nejideálnější cestu k ní. Co myslíte?? Jako vždycky?? Ano, jako správný horský junák volím cestu kratší o to složitější a časově delší J. Již asi tak po šestém převisu, kdy pod sebou vidím jakýsi lanový nepálský most se začnu opět smát a přemýšlet o tom jak já to prostě dělám. Naštěstí celá tahle cesta je dobře jištěná s velkým množstvím kramlí. Jen ve spodním 3 metrovém úseku někdo pro zábavu nedal nic! Tam taky přicházím na to, že jsem si dal dolů kletter Leogang Nord a tedy dalších 270m lezení. Akci sem přežil a dorážím tudíž na chatu. Jestli si někdo z vás myslí, že moje putování za odpočinkem skončilo – plete se! Po dvou pivech a rakouské polévce na Passauer Hütte v 2 050m a času 1h odpolední mě napadne další skvělá myšlenka. Když už jsem tu, tak támhle nahoře jest vrchol Birnhorn 2 634m atrakce pro zdejší důchodce. Přeci jasný a jednoduchý cíl. Varianta, že bych šel tam i zpět po jedné trase je nesmysl a tak vyrážím po levé značené trase a vracet se budu pravou. Nápad super, jen ta trasa vážení! Trasa asi tak po 200m začíná prudce stoupat a mění se na nejištěné lezení po skále s občasným sněhovým jazykem, kde mě vcelku chybí mačky! Asi tak za hoďku jsem na vrcholu – počasí nestále tj. mlha jak sviňa. Dělám další vrcholovou rychlou fotku a mažu dolů po trase pravé. Tam se pro mě bohužel nenaplňuje moje zbožné přání lepší turistické trasy. Trasa totiž prudce klesá po skalnatých dlouhých plotnách, kde jsou i natažená lana. Budiž, jinak to nejde, tak ručkuju dolu tudy. Asi tak 150m pod vrcholem narážím na rozcestník, který ukazuje všechno možné jen ne můj směr. Mlha, druhá odpolední, výška 2 480m, vpravo samé štíty a hluboko pod nimi o 400m níž skalnatá plošina kam bych potřeboval. Začínám kapánek nervóznět. Dám jablko a volím jakousi pěšinu mým směrem mezi štíty. Naštěstí nacházím na této pěšině dobrou směrovku, ale pořád nevím jak se dostanu skrz ty štíty? Jak jinak než rovnou dolů! Rakouský důchodce v sobě má prostě gen horského kamzíka. Co vám mám napsat – asi tak 300m padák jako sviňa sem tam jištěný starým železem a kouskem lana. Do toho všeho sněhové plotny, z kterých by se krásně frčelo až dolů. Na třetí už je mi i jedno, že nemám mačky J. No nic frčím dolu kudy to jen jde.  Chatu Passauer míjím rychlým krokem a mažu dál dolů k autu. Tady jsem udělal dobré rozhodnutí, páč asi tak za 10minut co jsem ji minul přichází z dálky bouřka. Prosím hory aby svěží předpovídaný deštík přišel až po mém příchodu k autu. Nepomohlo! Asi tak 200m na autem přichází neuvěřitelný peklo – větrná bouře s kroupama tak o 3cm! Tak vážení funkční/nefunkční, nepromokavé/odolné povětrnostním vlivům, prostě jakékoli sportovní horské oblečení je mě v tomto případě na piču J Než se dokodrcám k autu, tak jsem zcela skrz. Prostě jako kdybych skočil celej do řeky. Nemluvě o tom, že ty kroupy mě slušně pomlátili. Stále hustě chčije a nemám tedy volby. Zcela promočen usedám do Nissánka a otvírám si zasloužené pivko. Z okna zahlédnu jakési pěkné dívky ve vozidlech vedle mě. Si říkám, že mě nějaká ta kroupa pěkně jebla po kebuli, když už se mě líbí rakouské děvče J.  No nic přestává pršet, a tak vylézám z vozu, abych vyždímnul oblečení a mohl odjet. V ten moment zhlédnu u aut pražské SPZ. Volím tedy osvědčenou taktiku a vysvlékám se vedle vozu J. Vyplácí se! První děvče přichází a navazuje rozhovor. Dozvídám se, že šestice děvčat se chystá na tento lezecký výstup také. Nahoře prý mají rezervovaná místa na chatě, a tak i když se jim to snažím drobet rozmluvit nakonec vyrážejí.  Prý to snad dají zítra. Na moji poznámku o složitosti Ečka se nejdříve kapičku jejich vůdkyně zalekne, ale pak prohodí, že děvčata z party jsou vcelku drsná byť některé z nich moc nelezou, ale expresky že mají! Vzpomenu si na rozhovor s Bulharkou na Rybních jezerech, když mě říkala, že její bratr má v Čechách kamarády a všichni jsou to šílení lidé, proto se vlastně ani nediví, že jsme tu nahoře na bicích :-) Loučím se tedy s drsnými děvčaty, popřeji jim hodně štěstí  a jdu si dát dolu do Leogangu sprchu. Celkem sem si odpočinul tam i dolu na krásných 4 000m výškových. Foto 3 jest pohled na Leogang kletter Süd - takový ten nejvyšší zub z leva.

 

pro CKVODĚNKU

 

Mejstřa

 

Zpět

Vyhledávání

© Copyright CK VODĚNKA 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode