Dachstein skialpy 2017

06.03.2017 19:30

Vážení přátelé, kamarádi, Magoři,

normálně bych vám asi o dalším skialp přechodu Dachsteinu nepsal, ale opět mě k tomu posunulo pár dalších intenzivních zážitků.

No a po těch dlouhých letech už i vím jak začít - v hospodě :-). Zase jsem se ocitl v situaci, kdy někteří z vás nemohli, a tak jsem seděl smutně večer u nás v pivovaru a ladil nějaké pracovní věci. Čert to jistě chtěl, páč do dveří vešel Vláďa, dumajíc nad prací a těšící se na pivko. Po té co dořešíme každý své pracovní věci, mu říkám, že nemám parťáka na skialp a on na to, že by to mohl být zajímavý víkend.

Příběh začíná:
Středa večer u pivka - dám ti vědět. Čtvrtek brzo ráno - sms, tak se mnou počítej, jedeme. Čtvrtek odpoledne - první chatrč zarezervována, Simonka full - narychlo řeším ubytko na Wiesberg Hütte a daří se - uff nebudu ani Vláďovi říkat, že je to dál :-). Pátek ráno si Vláďa půjčuje v Namche poslední boty co mu sedí a zarezervované lyže. Pátek po obědě vyrážíme směr Krippenbahn. Tam dorážíme v 17:35h. Jsme maximálně připraveni, takže během pár minut už valíme po sjezdovce nahoru. Je tma, máme čelovky a já Vláďu seznamuji se skialpinizmem, jak jít, jak to celé funguje atd.. 20:30h nejtěžší/nejprudší úsek - nechci ani vědět co se Vláďovi honí hlavou :-), už takhle nás málem v půlce trasy přejela rolba :-).  Lyže nedrží, na hranách sjíždíme zpět, rveme to o hůlky. Hurá jsme za nejhorším ....... vsuvka Vláďa mi říkal, ať na náš výlet udělám cenzuru, ale jak již někteří tušíte, to prostě nejde :-) .... pičo, piča by mě Hugo rozuměl, trousí Vláďa za tmy pod Krippensteinem :-). Trasu dlouhou 7,4km s převýšením 1 180m zdoláváme nakonec za 3:24h, nejvyšší vrchol na trase 1 780m.n.m.. V ubytování na GjaidAlm Hütte na nás čekají s večeří i pivkem. Vláďu tam nejvíce osloví naše spaní v Lagru pod názvem Himalaya room, kteréžto leží, jak jinak než v úplně nejvyšším patře :-).  

Sobota - vstáváme včas a přesně na 9:00h vyrážíme na další pouť kolem celého Dachsteinu. Nebe je modré, slunko svítí, vítr nefouká, teplota cca. -5 °C, sněhu je mraky - značka ideál! Na jižní straně dáváme pivko u lana z Ramsau a pokračujeme na nejvyšší vrchol našeho putování tj, pod Hoher Dachstein, jsme v 2 713 m.n.m.. Zde sundáme pásy, uděláme vrcholové foto viz příloha. Vsuvka ......., že nás poznávají Češi jsem si již zvyknul, páč Brand Name ČR je jim znám, nicméně rakouské děvče, které prosím o fotku ukazuje na mé kalhoty a hlásí "vy jste z Čech co". Holt už se asi před nikým neschováme. No nic, nejtěžší máme za sebou a valíme dolů k Simony Hütte, zde se s Vláďou dohodneme, že budeme pokračovat rovnou dál. Jen já už si nepamatuji standard cestu ze Simonky (normálně ji jezdím v prašanu svahem rovnou dolů, ale teď na ledu by to asi nebylo gut), tož Vláďa chvilku prská, že nehodlá padat dolů do údolí, ale nakonec ledové stráně překonáme. Trasu dlouhou 20,3km s převýšením nahoru 1 398m a dolů 1 272m zakončujeme za krásných 7:30h na Wiesberg hausu.

Intenzivní zážitek bez cenzury:
Asi většině z vás je jasné, že od 16:30 jsme na chaloupce vodu nepili. Nevím, snad nadšeni denním výkonem, či vědomi si nedělní jednoduché trasy jsme si již takhle brzo dali pár piv. Paní majitelka chatky nám sice chtěla ukázat, kde spíme, ale mi ji jasně vysvětlili, co je pro nás horaly z ČR priorita. No co dál doktoři, kamarádi, Magoři ....... po té co jsme se ubytovali nás paní chaloupky sjednotila s ostatními Čechy k jednomu stolu. Shodou náhod a okolností jsme byli představeni s Evropským certifikovaným horským průvodcem "Michalem" a jeho lidmi z kurzu lavinového přežití. Čert asi chtěl, abych s ním měl mnoho společných známých a tím pádem se rozjela nečekaná diskuze o horách, kde jsme nějak s Vláďou zapomněli, od kolika hodin tu sedíme. To, že jsme skončili v restauraci jako poslední já, Vláďa a majitelka asi není nic neobvyklého. Ráno při placení, kdy paní domu vznese na Vláďu dotaz "byla i nějaká kořalka?" se na ní Vláďa zadumaně podívá a hlásí "no to asi byla" se paní podívá na vcelku rozsáhlý účet a s úsměvem hlásí "tak ta kořalka jde na mě". Zřejmě ji ještě nikdo neřekl o našem nočním přesunu do Lágru. Bylo totiž něco kolem 0:30 ráno, když jsme s Vláďou opatrně vstupovali do našeho Lágru. Vědomi si svého podroušení, pokračujeme velmi opatrně a svítíme si chytrými telefony na cestu. Jen nějaká rakouská děvčata si z paland hodili dolů deku, tak aby jim ostatní do spodního lože nesvítili do očí běžnou rozsvícenou lampou. Já, kterýžto  jsem nechtěl ve svém stavu nikoho vzbudit se opatrně přidržuji stěny lágru a svítím si s Vláďou chytrým telefonem do země na cestu. Jenže netuším, že stěna končí a dál je pověšena tmavá deka z paland! Rázem se nečekaně a neovladatelně řítím, jak 4ková lavina na rakouská spící děvčata a začíná horské peklo ....... "Hilfe, was ist los, hilfe" atd. atd. Vláďa mě samozřejmě okamžitě vyprošťuje a oba hulákáme "entschuldigung, sorry, entschuldibung" to však již nemění nic na tom, že v Lágru je již v pozoru více jak 40 spících horalů připraveno k záchraně :-). No nic, přežili to všichni, holky snad i bez doživotního trauma z české laviny a šlo se spát. Ráno se probudíme a ptáme se našich nových českých přátel jestli jsme v noci moc nechrápali. Všichni odpovídají, že vše bylo OK, jen horský průvodce Michal kontruje "jo hoši, ta vaše noční šou, tak ta neměla chybu, to jsem ještě nezažil".

Nevím, jak dalece Vláďa bude vzpomínat na své první skialpy, ale na tenhle ten intenzivní zážitek bude určitě každý z nás vzpomínat dlouho.

Tož konec hlášení a tenhle víkend s některými z vás na viděnou na běžkách s CK Voděnkou

za CK VODĚNKU

Vypravěč a zapisovatel – Mejstřa (kormidelník)

Zpět

Vyhledávání

© Copyright CK VODĚNKA 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode