Běžky s VODĚNKOU 2010

15.03.2010 18:54

Úvodem:

při realizaci webových stránek, jsme s Janou a Milanem přemýšleli i o dalších nových akcích pro všechny, kteří jste oslovováni. Při každé konzultaci webovek Údržbář neustále mlel svoje "musíme zas podniknout nějakou další novou akci". A když jsem o tom jednou večer doma přemýšlel napadla mě myšlenka "běžky". Ne všichni na nich budou umět? To by mohl být pak víkend plný intenzivních zážitků :-). Volám to Sběračce borůvek a sděluji ji tento nápad. Zapamatoval jsem si vcelku jasně její odpověď "no vidět Údržbáře na běžkách to bude fakt hustý" :-). Pochopil jsem a bylo rozhodnuto. No a tak nějak vznikla další akce od CK VODĚNKA.

CK VODĚNKA na chalupě v Křižánkách

tak tedy je pátenec 26.2. 18h večer a team se začíná pomalu sjíždět v obci Křižánky. Vzhledem ke znalosti pravé a levé ruky paní domácí, která nám pronajala chalupu si dáváme již tento večer první orienťák. Naštěstí v autech a v teple. Chalupu po asi tak 30minutách kufrování nalézáme a jdeme se nastěhovat. V tuto hodinu z Práglu vyráží i Údržbář se Sběračkou borůvek s mnou udanými údaji GPS o místě. Nevím proč, ale nějak je to v noci donavigovalo zcela jinam, jen ne do chalupy. Holt to IT jde kolem mě :-).

Neboť se nás mělo sejít kolem 13odvážných běžkařů, tak chaloupku jsme vybrali vskutku skvěle. Chaloupka má totiž tolik místností, že někteří na chvilku znejistí, jestli v noci po požití energetických nápojů dokáží najít svůj pokoj :-). Nevím jak ostatní, ale já si vůbec nepamatuji kdy, kudy a vůbec jak jsem se dostal na lože. Ono to teda neví asi víc lidí, ale to už patří k naším akcím. Nicméně pamatuji si noční rozhodnutí vstát o 8 ranní a vyrazit tak na krásných 50km po skvěle upravených trasách! Je 8:00h ráno, vyskakuji z postele a pomalu se motám dolů do kuchyně. Tam potkávám Míru s Přémou a Mácou, kteří jsou již dokonale připraveni na běžky. Nechápu! No nic, říkám si a jdu budit ostatní. Kolem 9:00h už se zdá, že většina účastníků je schopna vyjít alespoň ven z chalupy. Nicméně Přémova skupina má již namazáno a vyráží napřed se slovy, že počkají v první hospodě na cestě. Tohle rozdělení má za následek, že jsme se při ranním komatu nepochopili a každá skupina vyrazila zcela jinudy. Skupina naše to vzala rovnou na Čtyři palice což  byla shoda okolností, neboť nám všem třeštila palice :-). Z doslechu víme, že prý první skupina našla za chalupou jakousi brutální stezku, po které se přesouvala do první hospody v Milovech. My co jsme první stopy pro běžky našli až po hodině chůze na asfaltu jsme to měli kapku složitější. A další pokračování naší trasy nebylo o nic jednoduší. Výstup na Čtyři palice nakonec vzdáváme a cestou necestou se přesouváme do první hospody v Milovech. Pro ty co nechápou cestu necestu, tak upozorňujeme, že ty skvěle upravené trasy se nám nepodařilo najít a to i přesto, že jsme měli běžkařskou mapu. V Milovech kolem 11:30h potkáváme Přémovu skupinu, která má již našlápnuto dál. Opět se tedy rozdělujeme. První skupina vyráží neznámo kam a naše jde doplnit síly a tekutiny. Vzhledem k tomu, že většina účastníků má v tu dobu ještě stále tolik promile, že by to roztrhlo i kvalitní alkoholtestr, tak jest nálada vynikající a nikomu ani nevadí, že jsme doposud ušli a ujeli pouhých 10km. Po posilnění vyráží naše skupina směle vstříc dalšímu dobrodružství. Dobrodružství proto, že stále nenacházíme protažené běžkařské stopy a povrch je spíš vhodný na koulovačku a přespolní běh. Po 30min. zápolení někdo podotknul, že kousíček od trasy jest nějaká cukrárna s výtečnými koláčky. Jak jinak, skupina se toho ihned chytla! V ten moment nechávám velení na Milanovi a opouštím je. Mám totiž v úmyslu spálit všechny v noci spotřebované energetické nápoje a taky se pokusit dohnat Přémovu skupinu. Po vystoupání brutálního kopce kamsi do nebe a sjezdu neméně brutální zelenou stezkou ve smrčí jsem se nějak náhodně dostal až na Kadov. Je naprosto nádherné počasí, nebe modré, slunko krásně svítí, běžkařů jak na……, prostě ideál :-). V první hospodě dávám nějakou tu limošku a volám Přémově skupině. Ta udává pozici Fryšava pod Žákovou horou. Mrknu na mapu před hospodou a informuji je, že se k nim během chvíle přidám, případně se potkáme na trase. To jsem ještě netušil, že se během chvilky ocitnu na nějaké běžkařské D1, kde budu muset nejen bojovat sám se sebou, sněhem a bežkami, ale budu také muset udržet tempo i s veterány tohoto rekreačního sportu. V jednu chvíli odbočuji z běžkařské D1 na jinou značenou běžkařskou okrsku. Ta se po pár ujetých metrech mění ve vysokohorský výstup beze stop a začíná můj boj o přežití :-). Poté co se při výstupu nahoru několikrát probořím až po kolena a balanc udržuji hluboko zabořenými hůlkami nakonec nacházím Přémovu skupinu. Pro jistotu se dozvídám, že Nesmrtelný Míra mě jel naproti a je tak zřejmě kdesi ztracen. Nakonec se nacházíme a vyrážíme společně oklikou zpět do Křižánek. V tu dobu již Milanova skupina stoupá na běžkách do nebe, aby se po úmorném a dlouhém boji zcela vyčerpána dostala na Devět skal. Tam udělají skvělé společné rozhodnutí o sestupu. Zpět do Křižánek se totiž vydají po modré trase přes Bílou skálu. V jejich skupině pak není nikdo, kdo by tuto nádhernou běžkařskou stezku dal bez pádu! Ostatně 3kilometrový sjezd hlubokým korytem vyjetým těžkou lesní technikou přes stromy a skalky s převýšením 300m byl ideální trénink pro tak zkušené běžkaře z CK VODĚNKA. Přémova skupina, ke které jsem se přidal si užívá protaženou D1 a rychlostí blesku sjíždí kolem Kadova do Kuklíku směrem na Sněžné. Někde za Kadovem z mírného kopce naberu nepochopitelnou rychlost a při brždění asi tak před 15 stojícími běžkaři u silnice hážu prvního kuklíka i já! Zřejmě jsem měl v tu dobu ještě nějakou tu promilku v těle, neboť jinak nechápu jak jsem se z pozice rozšlápnutého paragrafu dokázal zvednou zcela neponičen. Jede se opravdu rychle, protože Nesmrtelný Míra do té doby nebruslař jezdící klasiku z ničeho nic začne bruslit s námi a tím naše už tak slušné tempo o dost zrychlí. V úseku před Sněžným někteří z nás mažou a Míra vyráží napřed. V ten moment za zády uslyšíme podivný zvuky a ohlédneme se. Nevěříme vlastním očím. Kolem nás prolítne maník na lyžích, kterej má na zádech vrtuli z rogala a sviští si to rovnou za Mírou.  Pohled na tyto dva běžkaře nás za prvé dost pobaví a za druhé přivede k myšlence proč se tak dřeme, když si to můžeme užít i jinak :-). No nic, je nějakých 16h a za hoďku se bude stmívat. Je třeba tedy pokračovat dál. Dojezd do Křižánek přehodnocujeme na dojezd alespoň do hospody v Milovech. Tento dojezd si docela dost užijeme, neboť asi tak poslední 2km jsou z kopce a v tuto podvečerní hodinu jsou již stopy ve sněhu dost zmrzlé. Sjíždím první a aniž bych chtěl nabírám pro mě již nezvladatelnou rychlost. Ať dělám co dělám rychlost se neustále zvyšuje a tak před vjezdem do lesa volím nouzovou záchranou variantu a hážu profesionálního kuklíka do strany. Míra a Míla jedoucí za mnou volí naprosto stejný brzdný styl jako já. Jediná Máca se zastavuje zcela normálně a my nechápeme jak to udělala. Zato zkušený Přéma, který se opozdil při přechodu horní silnice útočí ze zadních pozic nevídanou rychlostí. Míru i Mílu náhodně míjí a já na poslední chvíli uskakuji stranou k Máce. V ten moment se Přéma zakotvuje po hlavě do čerstvě zmrzlého sněhu a tím se i zastavuje těsně před lesem. Nějakým zázrakem se dostává z vyhloubeného dolíku a konstatuje, že se zdá být neponičen až na tupé dunění v hlavě. Mě mrzí, že neměl GPSku, neboť jeho rychlost mohla být minimálně 45km/h a mohl si tak zapsat rychlostní rekord na této akci :-). Do hospody se nám nakonec daří dostat ještě před setměním. V hospodě si sedáme ke stolu a já začínám ždímat zcela promočené ponožky a vylévám vodu z půjčených běžeckých bot. Mezi tím Nesmrtelný Míra přináší zelený energetický vánek a v ten moment je nám jasné, že do chalupy to bez noční bojovky asi nepůjde! Voláme ještě druhé skupině, kde se nacházejí. Podle Milanovy GPS jsou prý v nějaké hospodě v Křižánkách a doplňují energii. Končíme hovor a dáváme si jídlo, které zapíjíme několika pivy. Mezi tím stihne číšník donést ještě několik zelených vánků, které nám vrátí do těla ranní energii :-). Hospodu opouštíme již za naprosté tmy a vědomi si toho, že máme na 5běžkařů 3čelovky vyrážíme najít chalupu. Nebe je jasné, hvězdy svítí, teplota ideální, jen stopa je v horní části zmrzlá a tak se nám v ní občas zasekne někomu noha a ten jak jinak hodí kuklíka přímo na ksicht :-). A tak nějak s těma občasnýma kuklíkama doběžkujem během hodiny k rybníku, který je kousek od chalupy. Tam ještě nabízím noční přejezd rybníku, ale nikdo už nemá morál do toho jít, a tak pokračujeme dál přes louky až najdeme naší chalupu. V chalupě se potkáváme s Milanovou skupinou, která se sem prý dostala za podobného nočního kuklování. Ti co šli do sprch dříve, nás poslední přinutili sedět do ranních hodin u energetických nápojů, protože nám vyčerpali teplou vodu. To nám nakonec ani nevadilo, protože 1h ranní je taky dobrá na sprchování :-). Vás co jste dočetli až jsem už nebudu zatěžovat dnem nedělním, neb ten se nesl v naprosto stejném duchu jako ten sobotní. Teda až na závěrečnou lesní silniční pasáž, která byla spíše určena pro Sáblíkovou než pro běžkaře.

Nezbývá než všem účastníkům poděkovat a vzdát hold za tak vynikající životní výkony, které předvedli na prvních běžkách s CK VODĚNKOU.    

Mejstřa (Kormidelník)

 

Zpět

Vyhledávání

© Copyright CK VODĚNKA 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode